Co s dětmi, pokud nemají chuť do učení?

Začátek školního roku může rodiče překvapit. Někdy ne příjemně. Jde zejména o případy, kdy se dítěti nechce příliš zakousnout do učení. I na tyto případy však znají odborníci správný návod. O motivaci dětí hovoří v rozhovoru pro Pravdu psycholožka z Výzkumného ústavu dětské psychologie a patopsychologie PhDr. Eva Smiková, PhD.

Hry mohou být tréninkem některých psychických funkcí.
Nejprve si řekněme, jak funguje motivace?

Motivace je aktuální stav, který sestává z emocionálních a kognitivních (poznávacích) procesů, které podněcují a řídí chování (dávají mu směr). K tomuto stavu patří i volové procesy, předsevzetí a rozhodnutí, která jsou osobou uvědomována. Funkce motivace jsou: dynamizující funkce – proces učení stále dále podněcuje k činnosti,

Jaké má motivace obecně funkce?

Do této skupiny patří aktivizační funkce, která vyvolává aktivní přístup dítěte/žáka k učení a usměrňující funkce, která spočívá v neustálém orientování žáků na užitečnost osvojení si poznatků pro jejich další rozvoj.

Které jsou typické motivy dětí k tomu, aby se učili?

Nejběžnější motivy, proč se žáci chtějí učit a ke kterým je mohou rodiče vést jsou: „Věci, které se učím, se mi hodí.“ Někteří žáci chtějí umět plavat jako jejich kamarádi, domluvit se francouzsky nebo si sami opravit kolo. Dalším motivem je „Vzdělání, které studiem získám, se mi hodí.“ Jiní žáci budou poznatky potřebovat pro své povolání nebo pro další studium. Pro žáky někdy znamená kvalifikace dlouhodobý cíl, ale ani pro poměrně malé množství těch, kdo mají jasnou představu, co chtějí dělat, nepředstavuje hlavní každodenní krátkodobý stimul.

Jakou roli hrají při motivaci například dobré výsledky ve škole?

K motivům patří také to, zda má dítě při učení obvykle dobré výsledky a tento úspěch mu zvyšuje sebevědomí. Toto je i pro méně usilovné žáky hlavním motivačním faktorem. Úspěchy při učení zvyšují sebevědomí, naplňují pocitem, že něčeho dosáhli. Proto mezi žáky někdy vzniká soutěživost a zájem o známky spolužáků bývá přinejmenším stejně velký jako o známky vlastní. Děti motivuje k tomu, aby se dobře učilo i skutečnost, že to vyvolá příznivý ohlas u učitele nebo spolužáků. V tomto případě hraje opět roli sebevědomí. I když učení žáka nebaví, snaží se udržet se zbytkem třídy, aby byl příznivě přijímán učitelem, svými spolužáky a rodiči. Někteří žáci se však naopak mohou těšit vážnosti v kolektivu proto, že učení a hodnoty s ním spojené odmítají. Žáky však motivuje i to, že dítě nechce přinést špatné známky, ale učení u nich může vzbuzovat zvědavost nebo je také vyučování zábavné.

Vlivuje na nechuť dětí učit se i sociální prostředí ve kterém žijí, případně to, že si stále chtějí hrát a nejsou připraveny na školu?

Před vstupem do školy se posuzují faktory tzn. školní zralosti, resp. připravenosti na školu. Pokud má pedagog (nebo i rodič) v mateřské škole indicie, že dítě by mohlo mít problémy ve zvládání 1. třídy, může rodičům doporučit odborné vyšetření, které dělají odborní zaměstnanci center pedagogicko – psychologického poradenství a prevence. Sociální prostředí rodiny je významným faktorem zejména v tom, jakou hodnotu vzdělávání připisuje tomuto fenoménu pro budoucí život dítěte.

Jak zjistíme, že dítě nemá zájem o školu, resp. že nemá zájem učit se?

Nedostatečná motivace se obvykle nejprve projeví ve zhoršeném prospěchu. Dítě nepracuje naplno, jeho práce je nedbalá a nepromyšlená. Dostane-li horší známku, bývá mu to jedno. I když nedostatečná motivace není sama o sobě z psychologického hlediska závažným problémem, v zájmu sebehodnocení dítěte by se dospělí měli začít znepokojovat tehdy, když dítě začne nosit špatné známky a přitom se zdá, že mu to vůbec nevadí.