Rozchod rodičů je pro dítě stejně tak těžký, jako smrt blízkého

Na Slovensku se rozvádí ročně téměř 10 tisíc párů, rozchody nesezdaných partnerů neeviduje nikdo. Drtivá většina ale začíná žít v novém vztahu a tisíce dětí si musí zvykat na nové domovy a složení rodin. Jak to celé prožívají, co je pro ně nejtěžší a jak jim to rodiče umí usnadnit? Vysvětluje rodičovská koučka Kateřina Winterová z Mamedeti.sk.

Jak se cítí dítě, když mu rodič představí nového partnera?
Už samotný rozvod je velmi obtížná situace, nejen pro rodiče, ale také pro dítě. Je to mimo jiné obrovská změna, kterou musí dítě postupně přijmout a pochopit to. Právě představení nového partnera je ten okamžik, kdy by rodič měl být až extrémně citlivý vůči dítěti. Dítě by totiž mělo nejprve projít první porozvodovou fází svých rodičů, ustálit se v běžném životě, začít si zvykat na nový rytmus a systém života bez jednoho rodiče. Teprve potom by mělo být postaveno před novou situaci, jakou je představení nového partnera. Pro dítě může být tato situace stejně obtížná jako samotný rozvod rodičů.

Čili určitě by měli dospělí počkat, až přivedou někoho nového do rodiny?
Rodičům doporučuji, aby dali svým dětem čas, aby přijali změnu, která se děje v jejich životě. Také by rodič měl představit nového partnera až v takovém stádiu vztahu, kdy si je víceméně jistý, že to bude životní partner. Neexistuje tedy univerzální čas, kdy ano a kdy ne. Rodič by měl dívat na dítě velmi citlivě a empaticky. Dítě by mělo být nejvyšší prioritou, aby se cítilo bezpečně a milované.

Je pro dítě snazší přijmout nového partnera, žilo-li jen s jedním rodičem v nekompletní rodině, než když dojde k výměně po rozchodu partnerů?
Ano, na první pohled je toto ta lepší situace, kdy nový partner „zaplní prázdné místo“ v rodině. Ale to, jak a zda přijme nového rodiče, závisí na mnoha faktorech.

Jaké?
Například od toho, jakým způsobem rodič představí nového partnera. Od toho, jaký byl rozvod a porozvodové období, kolik času uplynulo od té doby, co se dítě vypořádalo s rozvodem, jaký vztah má s oběma rodiči a v jakém věku je dítě. Také od toho, jaká je role nového partnera v životě dítěte a jak se on bude snažit budovat vztah s dítětem.

Každý věk má svá specifika, platí, že nejsnáze přijmou děti nového partnera v předškolním věku a teenageři nejtěžší?
Jelikož rozvod rodičů je pro dítě nesmírně těžký, někdy se dokonce říká, že je pro dítě tak emočně silný a těžký jako úmrtí blízké osoby, nelze odpovídat jednoznačně.

Víme však, že i přes individualitu každého dítěte, děti vysílají „signály“ o tom, jak ve kterém období prožívají rozvod rodičů. To by nám mohlo pomoci zorientovat se i při dalším důležitém kroku, jako je představení nového partnera.

Řekněme si tedy nejprve, jak děti v jednotlivém věku rozchod rodičů prožívají.
Dítě ve věku 4 až 6 let rozvod nechápe, často si myslí, že za to může ono. Prožívá pocit zoufalství, strach z opuštění. Dítě v tomto věku potřebuje spoustu péče s minimem změn.

Ve věku 6 až 8 let má zase potřebu neustále se ujišťovat, že oba rodiče ho milují a zároveň prožívá úzkost z budoucnosti. Už si totiž plně uvědomuje, že rodiče se k sobě nevrátí. I přesto mají děti tohoto věku „pokusy“ dávat rodiče opět dohromady. Dítě potřebuje pomoci s překonáním strachu a obav z blízké budoucnosti.

Děti na prahu puberty – 8-12leté prožívají pocity z rozvodu jako je méněcennost, ztráta iluzí, hněv, zrada. Rozvod vnímají tak, že rodič neopustil toho druhého rodiče, ale jeho, dítě.

12-15-letí si potřebují hodně povídat o sobě, o tom co cítí, co prožívají. Rodičovské problémy je naplno zasahují a zatěžují. Chtějí, aby byl rodič šťastný, ale přesto přijetí nového partnera vnímají s rezervou. Mohou to stále pociťovat jako zradu.

Pokud bych tedy chtěla odpovědět na původní otázku více jednoduše: tak nového partnera rodiče lépe přijmou mladší děti než starší ao něco jednodušší dívky než chlapci. Nejtěžší to bývá pro chlapce kolem 9 až 13 let, kteří žijí s matkou a „nový otec“ je pro ně jakoby konkurencí.

Na co by měli dospělí myslet především při seznamování se s dítětem?
Pro dítě je to zásah do jeho života, do jeho soukromí. Zákonitě přicházejí otázky jako „Komu na mně záleží? Ke komu vlastně patří moje máma, můj táta? Co to pro mě znamená?“ Pro dítě nový partner rodiče představuje něco neznámého. A všechno neznámé v nás budí strach, napětí, někdy i úzkost. Mnohdy zde vstupují i ​​nevlastní sourozenci. To je ale už další téma.