Byt může být krásně zařízený a přesto se v něm špatně žije. Hlasy se rozléhají, televize v obýváku ruší v celém bytě a po večeru s návštěvou jste unavení, aniž byste věděli proč. Akustika patří k věcem, které v interiéru nejsou vidět, zato jsou pořád cítit.
Zvuk v místnosti ovlivňují hlavně povrchy. Tvrdé a hladké materiály zvuk odrážejí, měkké a porézní ho pohlcují. A právě tvrdých povrchů je v současných interiérech výrazně víc než dřív.
„Akustiku řeší většina lidí až ve chvíli, kdy se do bytu nastěhují a zjistí, že se v něm nedá normálně mluvit. Přitom jde o věc, kterou lze docela snadno ovlivnit už při návrhu,“ říká interiérová designérka Anke Glut.
Proč nové byty hlučí víc
Změnil se způsob, jakým bydlíme i jak interiéry vypadají. Otevřené dispozice propojily kuchyň, jídelnu a obývací pokoj do jednoho prostoru, ze kterého se zvuk nemá kam schovat. Přibyly velkoformátové dlažby, litý beton, mikrocement, prosklené plochy a hladká dvířka bez úchytek.
Zároveň z interiérů zmizela část textilu. Těžké závěsy, koberce přes celou místnost, čalouněné sedací soupravy a plné knihovny dřív fungovaly jako přirozená akustická izolace, aniž by to kdokoli plánoval.
K tomu se přidal způsob práce. Když se z bytu i pracuje a telefonuje, nároky na zvukový komfort rostou.
Co zvuk v místnosti pohltí
Nejúčinnější jsou měkké a objemné materiály. Koberec s podložkou, závěsy v dostatečné gramáži a šířce, čalouněný nábytek, polštáře a přehozy. Dobře fungují i knihovny s nestejně vysokými hřbety, protože nepravidelný povrch zvuk rozptyluje.
Důležitá je plocha. Úzký závěs pouze na šířku okna udělá málo, zatímco závěs přes celou stěnu, sahající od stropu k podlaze, změní zvuk v místnosti znatelně.
„U závěsů se často šetří na množství látky, protože je to nejdražší položka. Jenže právě objem látky dělá tu práci, a to jak opticky, tak akusticky,“ vysvětluje Anke Glut.
Hluk zvenčí a mezi místnostmi
Druhou rovinou je zvuk, který do místnosti přichází odjinud. Tady už nestačí textilie a řešení patří do fáze rekonstrukce.
Zásadní roli hrají okna, ale také vnitřní dveře. Levné dutinové dveře bez prahu propustí prakticky všechno, zatímco plné dveře s dosedem a těsněním rozdíl udělají okamžitě. U podlah je klíčová kvalitní podložka a správné oddělení od stěn, u stropů a příček pak skladba konstrukce.
Pozornost si zaslouží i technika. Digestoř, rekuperace, odpady nebo tepelné čerpadlo umí být zdrojem hluku, se kterým se v návrhu nepočítalo.
Kde se to vyplatí řešit nejvíc
Prioritou bývá ložnice, protože kvalita spánku ovlivňuje úplně všechno ostatní. Hned po ní přichází prostor, kde se rodina schází, tedy obývací pokoj propojený s kuchyní. Ve větším otevřeném prostoru se akustika zhoršuje nejrychleji a zároveň je tam nejvíc cítit.
Třetí je pracovna nebo koutek na práci. I částečné oddělení, třeba plnými posuvnými dveřmi místo prosklených, dokáže změnit každodenní komfort.
„Neplatí, že by se akustika musela řešit v celém bytě stejně. Většinou stačí vybrat dvě nebo tři místa, kde to má největší dopad,“ doplňuje Anke Glut.
Akustika nemusí být vidět
Panely na stěnách jsou jen jedna z možností a v běžném bytě většinou nejsou nutné. Pokud se pro ně rozhodnete, existují varianty v podobě látkových obkladů, dřevěných lamel s pohltivou vrstvou nebo podhledů, které se v interiéru chovají jako plnohodnotný návrhový prvek.
Ve většině případů ale stačí vrátit do prostoru měkkost. Koberec, textilie, čalounění, kombinace materiálů a chytřejší rozmístění nábytku, které brání tomu, aby se zvuk odrážel mezi dvěma holými rovnoběžnými stěnami.
„Dobrá akustika se nepozná tím, že by na ni člověk upozorňoval. Pozná se tím, že se v místnosti dobře mluví a že z ní po pár hodinách nejste unavení,“ uzavírá interiérová designérka Anke Glut.
